Ideální pes

Kokršpaněl má vynikající pověst jako společenský pes, jímž skutečně je, ale to neznamená, že jeho chov nevyžaduje péči. Jeho dlouhá, hustá srst jí potřebuje denně a nezbytné je i pravidelné cvičení. Kokrovi musíte vtisknout svou vlastní osobnost, ale ponechat mu jeho vůli.

Všichni kokršpanělé mají neomezené množství energie. Ačkoli jsou malí, snaží se kokři olíznout tvář návštěvníka, a to může být na obtíž. Vyberte si proto kokršpaněla jen tehdy, jste-li ochotni se svému psovi věnovat natolik, aby mohl v bezpečí vybít přebytky své energie a připravte se na to, že s ním doma mohou být potíže. Pokud mu ponecháte víc volnosti, než mu svědčí, dokáže totiž utéci z domu a toulat se po dlouhou dobu venku.

Potřeba aportovat

Jestliže kokr najde své vodítko a přinese vám je, je to zábavné. Když však přinese špinavou ponožku návštěvě, je to trapné. Smiřte se s faktem, že váš kokr má potřebu nosit v tlamě cokoliv, a že následkem této jeho vášně mohou nastat i nečekané a nepříjemné situace!

Většina kokršpanělů je chována jako psi společenští, ale je to plemeno pracovní a vyniká význačnou duševní i tělesnou aktivitou. Ačkoliv kokr může prožít většinu svého života v domě, není to pes, kterého by uspokojil život v ústředně vytápěném prostoru a v pohodlí. Denně potřebuje vydatné cvičení. Pokud si uděláte čas, abyste jeho potřebu splnili, získáte tím i vy sami.

Osrstění a zbarvení

Kokršpanělé mají bohatou škálu barev než jiná plemena přinašečů. Geneticky nad všemi ostatními barvami dominuje černá. Jednobarevní psi jsou dominantní (t.j. převládají) nad strakáči, z nichž zejména trojbarevní, tj. černí s bílou a tříslovou nebo modří bělouši s pálením, jsou poměrně nejvzácnější.

Pohlaví a rozdíly v typu

Fenky kokršpaněla se podstatně snáze učí poslušnosti. Jsou klidnější a proto mají poněkud menší sklon k neposlušnosti než psi. Vyžadují však často více mazlení a jsou náchylnější k úzkostnému štěkání. Někdy mohou být o trochu agresivnější vůči domácím i cizím, než jiní doma chovaní psi.

Psi mají o něco větší potřebu se prosazovat, proto samci kokrů ochotněji štěkají při ochraně svého území a jsou nedůvěřivější k cizím lidem. Obecně jsou samci útočnější ve styku s cizími psy.